Všude dobře, u maminky nejlíp

Dříve byl muž nad dvacet let, který stále bydlí u rodičů považován za chodící vykřičník, který křičel: "Nejsem samostatný, nedokážu se postarat o sebe natož o rodinu" v současné době je to, ale naprosto běžná věc. Tzv mama hotel se stal pro mnoho dvacátníků útočištěm, aby taky ne. Prvotřídní servis se vším všudy v podstatě za hubičku.

Je to, ale opravdu tím, že se z dnešních "mužů" stali mamánci, nebo jsou jen obětí ekonomické situace?

Na první pohled může bydlení u maminky po dosažení dvaceti let působit jako určitý projev pasivity či neschopnosti postavit se na vlastní nohy. Realita ale může být mnohdy jiná. Nedokončené vzdělání, ekonomické tlaky či rostoucí náklady na bydlení mohou mladé dospělé přimět k rozhodnutí nevylétat z rodinného hnízda, a to minimálně do doby, než si finančně upevní svou pozici. Abych zde neútočila pouze na muže, stejný problém nastal i u opačného pohlaví, i když tomu bylo vždy tak, že dívky odcházely z rodinného obydlí dříve, teď podle statistik zůstávají klidně do svých 24 let. Setrvání u rodičů po dovršení dospělosti nám ale mnohdy může kromě spousty výhod přinést i psychické následky, ještě v případě, kdy obýváme mama hotel společně s mladšími sourozenci. I když máte s rodiči sebelepší vztah je naprosto přirozené, že občas nějaká ta hádka přijde.

Pokud obýváte dům rodičů opravdu jen dočasně, může to být jedinečnou cestou individuálního úspěchu. Zásadní je mít vyvážený přístup. To, že bydlíme u rodičů automaticky neznamená ztrátu samostatnosti. Pokud vám, ale rodiče připomínají skutečnost, že už jste dospělí několikrát denně možná je na místě se zamyslet a snažit se postavit se na vlastní nohy i přes úskalí, které nás v tzv dospěláckém životě čekají.